Nejvýznamnější stavbou z pohledu památkových hodnot vedle klasicistních statků je v Otovicích filiální barokní kostel sv. Barbory z let 1725 – 1727 postavený na rovné planině uprostřed obce nákladem broumovského opata Otmara Zinkeho stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a dále pozdně barokní mlýn čp. 94 upravený do současné podoby v letech 1772 – 93.

Broumovské statky jsou vystaveny od polských hranic po obou stranách řeky Stěnavy až k hranicím s Velkou Vsí a jsou situovány ve většině případů dominantně štíty ke středu obce nad mírným svahem vystupujícím z údolní nivy po obou stranách řeky Stěnavy. Dochované údaje ze starých urbářů potvrzují rozvoj zemědělství. V obci byl kostel, škola, rychtářství, mlýny na Stěnavě, obecní dům, drobné sakrální stavby (kříže, sochy), studny, uhlíři (uhlí se pálilo v milířích), základní síť cest, rybníky. Na konci 17. stol. byly Otovice typickou údolní lánovou vsí se zemědělstvím rozvinutým na úrovni doby a v souladu s požadavky broumovského klášterního panství řádu benediktinů.

Ke zlepšení poměrů sedláků přispěly patenty Marie Terezie z let 1771 a 1775, dle kterých byly zmírněny povinnosti roboty. Celý proces byl dovršen ze strany státu v roce 1848, kdy byli sedláci osvobozeni od posledních zbytků závislosti na vrchnosti. Od té doby sílí rozmach všech obcí na Broumovsku včetně Otovic až do 1. světové války. Převaha zemědělského hospodaření se základními potřebnými řemesly zůstala pro Otovice typická dodnes, samozřejmě s technologiemi odpovídajícími úrovni doby.

Otovice nebyly díky své poloze nikdy izolovány. Vsí procházela obchodní stezka přes Tlumačov do Kladska. Spojení se světem se rozšířilo stavbou železnice Choceň – Broumov, která pokračovala skrz Otovice dál do dnešního Polska.