Statky broumovského typu jako architektonický fenomén

Broumovsko – historie
Broumovsko je oblast v severovýchodním cípu Čech. Kraj fascinující přírody a jedinečných útvarů pískovců, kraj unikátní skupiny barokních kostelů, zachovalých údolních lánových vsí vzniklých již během středověké velké kolonizace, skládajících se z velkolepých klasicistních dvorcových statků. Je to kraj znamenitých lidových kameníků a osmisetleté benediktinské historie. Malebná mírně zvlněná krajina Broumovska je prakticky ze všech stran oddělena od ostatního území hradbou hor, vrchů či skalních hřebenů Javořích hor, Gór Stołowych, Broumovských stěn a masivem Adršpašsko-teplických skal. V tomto sevření se kraj vyvíjel dlouhá staletí. Broumovsko je ale také územím s pestrou minulostí a neobyčejnou koncentrací kulturních památek a přírodních krás.

Historie Broumovska je úzce spjata s působením řádu benediktinů. Ještě před jejich příchodem bylo toto území velmi sporadicky osidlováno Slovany přicházejícími z vnitrozemí Čech, o čemž svědčí staré české názvy osad a míst. Roku 1213 daroval kraj Broumovska řádu bediktinů král Přemysl Otakar I.

Město Broumov
Centrem regionu je město Broumov, ležící zhruba uprostřed Broumovské kotliny na říčce Stěnavě. Broumov jako městské sídlo na pravidelném půdorysu s centrálně umístěným náměstím a opevněním.

Město zde vzniklo v polovině 13. století na strategicky položeném návrší poblíž dřevěného hradu postaveného k ochraně zemské stezky. Hrad byl kolem roku 1300 vypálen a znovu vybudován během první poloviny 14. století, kdy vzniká také benediktinský klášter. Od prvních let existence městečka získali významné postavení soukeníci, kterým král Přemysl Otakar II. udělil roku 1275 privilegium na výrobu a prodej sukna. Broumov se však nikdy nestal svobodným královským městem a vždy podléhal církevní benediktinské vrchnosti. Jejím prostřednictvím také obdržel roku 1348 městská práva udělená mu králem Karlem IV., která byla později několikrát rozšiřována a potvrzována při neustálých konfliktech mezi měšťany a klášterem. Období rozvoje prožil Broumov i celé Broumovsko během 16. století díky prosperujícímu soukenictví, dále v poslední třetině 17. a první polovině 18. století v souvislosti s velkorysou podnikatelskou činností a organizací plátenické produkce klášterem a také v 19. století v důsledku rozmachu průmyslové textilní výroby.

Benediktinský klášter sv. Vojtěcha
Dominantou města je areál benediktinského kláštera s kostelem sv. Vojtěcha založený a vybudovaný před polovinou 14. století v původní gotické podobě. Po vyplenění břevnovského kláštera husity roku 1420 se do Broumova uchýlil i jeho opat s dalšími řeholníky a Broumov se tak stal až do obnovy kláštera v Břevnově roku 1715 sídlem břevnovských benediktinů. Dnešní stav kláštera je výsledkem barokní přestavby během působení opatů Tomáše Sartoria (1663–1700) a Otmara Zinkeho (1700–1738). Výstavba komplexu klášterních budov byla realizována podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera a na řešení interiérů se podílely proslulé osobnosti pražského baroka.

Dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie
Unikátní památkou Broumova je také dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie, nejstarší sakrální památka svého druhu na našem území. Postaven byl v průběhu 14. století, ale při obléhání města husity roku 1421 došlo k jeho poškození a poté v roce 1449 vyhořel. Kolem roku 1450 proběhla jeho obnova do dnešní podoby.

Broumovská skupina kostelů
U nás zcela ojedinělým je ucelený soubor barokní církevní architektury – tzv. broumovská skupina kostelů. Celkem 9 venkovských kostelů zde bylo postaveno v první polovině 18. století za opata Otmara Zinkeho, který jejich výstavbu inicioval a získal pro ni jedny z nejvýznamnějších architektů své doby Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce. Jedinečné, zpravidla dominantní a vizuálně velmi působivé umístění těchto vznosných sakrálních staveb v krajině z nich činí výjimečný urbanistický a krajinný fenomén Broumovska.

Drobné sakrální prvky v krajině
Ojedinělých kvalit a dokonalosti dosáhla na Broumovsku také lidová kamenická a sochařská tvorba, především drobná sakrální architektura v krajině i v intravilánu obcí v podobě křížů, mariánských a světeckých sloupů, soch a sousoší či doplňků církevních staveb. Tato nepříliš velká, avšak svou kvalitou a půvabem jedinečná umělecká díla dotvářející specifický obraz krajiny najdeme prakticky všude.

Statky broumovského typu
Evropsky unikátním fenoménem Broumovska je zdejší lidová architektura. Už celé vzácně dochované vesnice jsou jedinečným dokladem středověkého urbanismu z doby kolonizace ve druhé polovině 13. a počátku 14. století, kdy němečtí osadníci na základě zákupného práva zakládali i několik kilometrů dlouhé řadové lánové vsi, v jejichž čele stáli dědiční fojtové. Teprve z nadhledu okolních vrchů spatříme úžasnou strukturu kulturní krajiny Broumovské kotliny, jejíž pomyslnou páteř tvoří říčka Stěnava a od níž se jako žilky paprskovitě rozbíhají podél jejích menších přítoků v mělkých údolích jednotlivé vesnice.

Větší statky stojí v odstupech zpravidla na vyvýšených terasách nad potoční nivou v přímém kontaktu s navazujícími polnostmi, které se táhly v pruzích až na okraj katastru ukončeného lesem. Mladší drobnější usedlosti a chalupy méně majetných obyvatel vesnic zaujímají nevýhodné polohy na úbočích údolí nebo přímo u vodního toku, kde byly ohrožovány povodněmi.

K urbanisticky nejhodnotnějším obcím Broumovska patří Božanov, Heřmánkovice, Martínkovice, Ruprechtice a Šonov s dochovanou a dodnes dobře čitelnou sídelní strukturou. Jediným plošně památkově chráněným sídlem na Broumovsku jsou Křinice, prohlášené roku 1995 vesnickou památkovou rezervací, jejichž podobu ve druhé polovině 17. století nám věrně přibližuje schematická mapa urbáře broumovského panství z roku 1671.

Většina statků má charakter rozlehlých čtyř- nebo trojstranných dvorců. Tento způsob zástavby si přinesli už první kolonisté ze své vlasti v Durynsku a postupně jej rozvinuli do podoby tzv. statku broumovského typu, vzniklého v průběhu 19. století. Do této doby zde převládaly stavby dřevěné roubené a v menší míře i hrázděné (posledním dochovaným příkladem je Umlaufův statek v Adršpachu, datovaný 1670), kombinované zejména u hospodářských objektů s kamennými konstrukcemi z místního pískovce. Dřevěná stavení nalezneme ještě např. ve Vernéřovicích, Jetřichově, Višňově, Šonově, Rožmitále, Křinicích, a dále v oblastech k Broumovsku přilehlých, hornatějších a zemědělsky méně úrodných – v Kladském pomezí, na Policku a Teplicku – kde se však již jejich celkový ráz mění v důsledku mísení se stavebními tradicemi domu východních Čech z Podkrkonoší, na území odpradávna osídleném Slovany.

Tato původní vesnická stavební kultura byla během 19. století téměř beze zbytku překryta novostavbami mimořádných architektonických kvalit, vycházejícími ve vnějším ztvárnění i v konstrukčním řešení interiérů z klasicistního a empírového tvarosloví, jehož předobrazem byla přestavba měšťanských domů Broumova realizovaná po požárech města. Příčiny takto prudké proměny hledejme zejména v hospodářském růstu regionu způsobeném rozvojem textilního průmyslu a demografickými změnami na pozadí celkového vývoje společnosti po napoleonských válkách. Přímým impulsem pak byla sílící potřeba okázalé reprezentace bohatnoucího selského stavu.

Již od první poloviny 19. století tak na Broumovsku vznikaly mohutné zděné dvorcové statky sestávající ze štítově orientovaného obytného domu se stájemi, proti němuž většinou stojí budova chlévů a stájí nebo prostorná kolna, v čele bývá výměnek s kolnou a vzadu dvůr uzavírá stodola. Upoutá i typicky načervenalá barva fasád z místní hlíny s železitými příměsemi, jež na podzim zbarví krajinu do nachova. Bohatá štuková výzdoba tvořená celou škálou plastických dekorativních prvků a článků se soustřeďuje zejména na štítová průčelí.

Nepřehlédnutelným osobitým znakem domů jsou vstupní portály zapuštěné do hlubokých nik s okrouhlými sedátky ve špaletách. Pozoruhodné jsou rozlehlé klenuté stáje a především vstupní síně zaklenuté soustavou plackových kleneb podpíraných kamennými sloupy, často zakončenými zdobnými hlavicemi, podobně jako mázhausy měšťanských domů. Skutečný unikát představují psí obydlí zapuštěná do soklů obytných domů poblíž vchodu, se vstupy ztvárněnými jako průčelí psího minidomečku. Klasicistně empirová výstavba na broumovském venkově kulminovala v 50. – 70. letech 19. století, kdy specifické rysy broumovského statku pronikají i do sousedních oblastí.

Nová zástavba vesnic na Broumovsku konce 19. století již byla převážně ovlivněna obvyklými trendy eklektismu a historismu s prvky průmyslového a železničního stavitelství. Neradostné období prožil kraj po druhé světové válce, kdy mnoho statků zcela zaniklo, řada jich byla poničena necitlivými přestavbami a některé chátrají dodnes. Jen obtížně se daří nacházet využití pro rozsáhlé hospodářské areály, které po likvidaci soukromého zemědělství ztratily svou funkci.

Současnost
Teprve po roce 1989 dochází k postupnému zlepšování situace a některé ze statků začínají sloužit původním účelům nebo potřebám turistického ruchu. Mnozí majitelé si také stále častěji uvědomují unikátnost zdejší lidové architektury a nutnost respektovat její hodnoty. Bohužel ne všichni mohou porozumět specifičnostem tradičního vesnického stavitelství, což mnohdy při úpravách prováděných často v dobrém úmyslu vede ke zbytečně necitlivým zásahům a někdy i k nevratnému poškození hodnotných staveb. Proto je třeba trvale osvětově působit a motivovat vlastníky k využívání pomoci odborníků – památkářů, pracovníků správy CHKO, muzejníků, specializovaných architektů aj. ―, kteří by měli být schopni přispět radou i konkrétním skutkem s cílem inspirovat k účinnější a cílevědomější péči o toto ohrožené kulturní dědictví krajiny Broumovska.

Partneři projektu